Run Praha-Plzeň 2022

1.Úsek – Je krásné ráno, neprší, zkrátka je tak akorát. A my akorát přijíždíme do Radotína, odkud započneme naši cestu z Prahy do Plzně, ano, celých 100km. S námi je tu pár závodníků a taky náš suprtrupr šofér Petr, který nás bude převážet mezi jednotlivými úseky. Na první úsek jsem se rozhodl jít já, protože vede po celé rovince z Radotína z ŘÍČNÍCH LÁZNÍ podél Berounky až do Všenor. Trať kompletně po asfaltu, rovině a o vzdálenosti necelých 9km. Na rozběh a na začátek super. Pár minut před startem tedy uděláme tradičně pár fotek, hodíme krátký rozhovor do kamery o tom, kdo jsme a já už se pomalu rozcvičuji na svých prvních 9km z 50. Ondra i Petr čekají na zahájení závodu a pak se přesouvají na předávkové místo. A už je to tu, začíná odpočítávání a u mě se začíná projevovat adrenalin a nervozita. A START!

Start je velmi pozvolný a nikdo se nehrne dopředu. Rozhodnu se tedy, že to povedu a jdu tedy dopředu. Jedu poklidné 4minutové tempo, ale běží se mi skvěle, takže zrychluji. První 2km mi utečou jak voda a celou dobu běžím sám, nikdo za mnou. Cca na 3km mě čeká malinký kopeček, ale jsem v tempu, takže žádný problém. Coby dub jsem na 5km a nohy běží fantasticky. Dlouho jsem neměl takhle dobrý pocit. Na 5km probíhám uličkou, kde se rozestavují stánky s jídlem, a já se domnívám, že je to občerstvovačka. Naštěstí, než k nim stihnu doběhnout, vystavující prodejci i ceny s cedulkami, takže raději probíhám dál 😀 . Trapas. Na 6km přebíhám most a dostávám se do poslední části svého úseku. 7. a 8km mi uteče jako voda a hned v zápětí jsem na dohled předávacímu místu. A vidím i Ondru. Přibíhám a předávám celkem na pohodu se skvělým časem. Přeju si, aby mi to takhle běželo i nadále.

1.úsek (Ondra) – Už je to tady! Radek se blíží! Vidím, že jeho první úsek byl přesně to, co na rozeběh chtěl. Dobíhačka poměrně v pohodě, s velkým náskokem. Je vidět, že se ode mě budou očekávat výsledky. I když si v duchu říkám, že bych to rád běžel v klidu a na pohodu. No nic, přebírám čip a vybíhám vstříc svému osudu! Začátek je takový velmi pozvolný a já vím, že první trasa není úplně hezká, jelikož je tam spousta kličkování a běží se podél vody. První kilometr mám tedy za sebou a už musím přebíhat na druhý břeh přes lávku. To bylo docela příjemné. Na druhé straně běžím další kilometr, když tu náhle musím zahnout jakoby směrem do centra. Tam ale neběžím moc daleko a zase mě má cesta stáčí směrem ke břehu a já tedy chvilku kličkuji na kraji města. Následují pro mne další 2 nudné kilometry podél vody. Zatím se stále rozebíhám, takže si ten běh nějak moc neužívám. Cca 5 km za mnou, když tu přebíhám opět další most, pro změnu zase na zpáteční stranu. Pokračuji poměrně svižným během na další kilometr, kde mě čeká železniční přejezd, který mě malinko zdrží, ale po chvilce pokračuji dále. Tentokrát se trasa stáčí podél vody – taková ta klasická cyklostezka, která je rovná, dlouhá a táhlá! Nic pro mě. Ale zatím tělo i hlava fungují dobře, takže to nějak vytěsňuji. To už jsem ale vyběhl z Řevnic a dobíhám na křižovatku do Zadní Třebáně. Tudy běžím opravdu míííírným kopečkem vzhůru až do Lhotky, kde je další předávka. Konec je mírně z kopečka, takže ještě pouštím tempo a rychle sbíhám do místa naší další předávky. Celá trasa byla po betonu, takže nic moc, ale po prvních 11,5km nohy dobrý. Koneckonců se mi běželo docela dobře a do předávky dobíhám s dobrým pocitem i časem kolem 51min! Předám a běží se dál!!! Já mezitím vychladnu a s Petrem se vydávám na další úsek.

2.úsek – Přijíždíme na druhý úsek a s pocitem, že mám spoustu času, než Ondra doběhne, zahajuji automasáže. Do toho do sebe házím, co se dá, abych nedostal křeče. Ondra běží necelých 12km, takže ho odhaduji do hodiny, aby to zas tak nehnal, říkám si. Po ale 51 minutách Ondra na pohodu přibíhá a já nejsem vůbec ready. Přísahám bohu, že asi za 5 vteřin jsem na sebe hodil dres i boty a byl ready. Okamžitě přebírám čip a vydávám se do svého druhého úseku. Nohy zatím dobrý, pocit také.

To se ale hned v zápětí změní, když na křižovatce u Svinař po značení doleva se vydávám do kopce směr Vrážky (aneb jak mě značení vedlo). Rázem se ztrácím, protože cesta vede celou dobu rovně a já tak nejsem schopný určit, zda běžím dobře nebo ne, jelikož značky jsou vždy v místech rozcestí. Mezitím vybíhám na vrchol kopce na křižovatku a za sebou spatřuji nějakou ,,závodnici‘‘. Počkám tedy na ni, až mě doběhne a následně se jí ptám, že si myslím, že jsem se ztratil, zda neví, kudy kam. V tu chvíli dostanu největší troll svého života, když mi paní odpoví, že není závodnice, nýbrž pouhá běžkyně, která si ráno vyběhla do lesa 😀 😀 😀 .

Nasranej běžím zpět na rozcestí dolů do vesnice, odkud opět najdu značení, ale hodinky mi ukazují už nejméně o 3km více, než jsem původně měl běžet. Z mé 9km trasy se tak rázem stal 13km long distance běh. Do cíle přibíhám se ztrátou 15 minut a ztrácíme tak vedení L .

2. úsek (Ondra) – Netrpělivě čekám, kdy doběhne Radek. Už běželi všichni 3 ULTRA blázni, už i pár, který s námi soupeřil a já si lámu hlavou, kde je… Volám, volám, odpověď žádná. Už teď je mi jasný, že se musel ztratit! 😀 😀 na druhou stranu si říkám, že lehčí úsek mít snad nemohl. Ale co už, stalo se. Radek dobíhá asi s 5min ztrátou, takže náš náskok se bleskurychle vypařil a my musíme pro změnu zahájit stíhací jízdu za prvním! Na ultra závodě dost těžké. Přebírám od Radka čip a v jeho tváři je vidět značné zklamání, tak se pokouším o rychlejší rozběhnutí, abych nějakou tu minutku stáhnul. Nutno podotknout, že pár, který proti nám běží, běží famózně! Vybíhám tedy vstříc osudu. Start mám trošku do kopce, ale po pár set metrech mě to tahá dolů, takže opět povoluji tempo. Následující 2km běžím z kopce a dobíhám do první vesnice na trati a tou jsou Nové Dvory, odkud mě to stahuje do další vesnice Lážovice. Pořád běžím z kopce, zatím docela pohoda. Cca 5,5km za mnou. To už mě míjí Radek s Petrem v autě a povzbuzují mě kupředu. Já si ale mezitím připadám jako zombie na pochodu 😀 nějak mi přijde, že mi to neběží, i když dle hodinek to tak zlé není. Sranda ale skončila a následující 3km musím dupat do kopce. Přes Neumětely až k Lochovicím, což je už vesnička u mé další předávky. Poslední 2 km tedy sbíhám dolů do vesnice, ale už cítím, že nohy začínají tuhnout. Půlmaraton je za mnou s časem kolem 1:45, což není úplně špatné. Dobíhám tedy do předávky a po dalších 10,9km a 53min předávám Radkovi!

3.úsek – Třetí a zlomový úsek je podle profilu tratě asi nejtěžší a to jak pro mě, tak i pro Ondru, neboť oba nás čeká značné stoupání a kopečky. Zase na druhou stranu budeme mít ten nejtěžší úsek za námi a posledních 20km už nějak dokopeme. Jako první se na úsek vydávám já. V hlavě mám jediné, obzvláště teď nezabloudit!!!

Vybíhám od Coopu směrem na Hořovice, kam vede moje trať. První 2km mi hodně nesedí, neboť se běží do menšího, ale táhlého kopečku a ještě s brutálním protivětrem. Navíc každým projíždějícím autem/kamionem se vítr dvojnásobí a protivítr a tlaková vlna mě vždy skoro zastaví. Holt industriální město no. Někdy kolem 4-5km konečně přibíhám do města Hořovice a začíná moje spletitá cesta městem. Na orientaci dávám pozor ze všeho nejvíce, neboť jsem byl i upozorněn, že je to tam hůř značené a komplikované. Naštěstí tentokrát to zvládám s přehledem a z města se bez problémů a bez ztracení dostávám. Nic mi tedy už nebrání, abych doběhl na předávací místo. Na předávku dobíhám sice hodně unavenej s pěkně nalaktátovanýma nohama, ale čas není vůbec špatný. Prvních 30km za mnou, zbývá půlmaraton.

3.úsek (Ondra) – Třetí úsek je přede mnou. Radek akorát dobíhá a já vím, že před sebou mám jeden z nejtěžších úseků. Už před výběhem jsem věděl, že to nebude žádná sláva. Nohy tuhnou a nejkopcovitější profil na obzoru. Přebírám tedy předávku kousek za Hořovicemi – v Oseku a běžím vstříc dalšímu dobrodružství. První 3km ještě dávám, pak přijde ale krize, kde mi ztuhnou nohy, dostanu hlad a morálka utekla ta tam 😀 Snažím se ještě udržet nějaké tempo, ale nějak to prostě nejde. Ze zoufalství sbírám podél cesty jablko a občerstvuji se. Mezitím střídám indiánský běh s chůzí a snažím se do kopce nějak fungovat. Počasí se zhoršuje a začíná lehce pršet. To mi naštěstí nevadí a jen to vítám. Jen ten šílený protivítr je děsný. V kopci to je to poslední, co člověk chce… S velkým utrpením ,,přibíhám“ do Zaječova, což je cca 6,5km daleko. Odtud mám běžet ještě cca 4km do kopce do vesnice Těně. Už jen ten hrozný název mě deptá, kopec nebere konce! S vypětím všech sil se vyškrábu do oné vesnice a modlím se, aby tahle muka už skončila. Doplazím se tedy na místo předávky a jsem rád, že mám tenhle hrozný úsek za sebou! Dalších 10,6km za mnou, s bídným časem 1:08h. Dalo se to zvládnout tak o 15min dřív, ale nějak mi to tenhle úsek nešlo. Hlad a žízeň udělaly své…

4. úsek – Nohy začínají tuhnout, ale na druhou stranu je přede mnou úsek, který má být jako jediný vedený větší částí lesem a ještě z kopce. Vůbec mi tedy nevadí, že trať má přes 11km a počasí je na prd. Jakmile vidím přibíhat Ondru, rychle přebírám čip a snažím se nohy znovu nastartovat do závodního modu. 1km to jde ztuha a nohy moc neposlouchají, ale to asi proto, že se ještě pořád běží po asfaltu. Po nějakém tom km se konečně dostávám do lesní říše a začíná fantastická běžecká pasáž lesem, kterou si náramně užívám a to i za brutální deštivé průtrže. Za celou dobu mám myšlenky jen v tom skvělém běžeckém úseku a vůbec nevnímám, kolik km mám za sebou. Nohy jsem parádně roztočil, a dokonce chytil i super tempo. Skoro mi až bylo líto, když jsem viděl v dáli Ondru a tím jsem si uvědomil, že se blíží můj běžecký konec. 11km uteklo jak voda a já s úsměvem předávám na Ondrův předposlední úsek. Po doběhu si ještě jdu hodit nožičky do blízké říčky a poté pokračuji na poslední stanoviště.

4.úsek (Ondra) – Přebírám čip u malé hospůdky v údolí a vím, že mě konečně čeká kratičký úsek. Konečně jen 9km, defacto jen z kopce. Paráda! Na tento úsek se těším, že si trošku odpočinu před závěrečným úsekem. Rozebíhám se poměrně vlažně, jelikož únava je už znát. Primárně se snažím si stanovit nějaké tempo, které budu schopný udržet. To se mi cca po 1-2km daří. Z Dobřívu jsem urazil už kus cesty, když tu náhle dobíhám do Hrádku u Rokycan. Probíhám menší vesničkou a už mě to zase táhne po krásné cestičce podél vody. Mám neskutečné nutkání se tam vykoupat, ale vím, že musím běžet dál. Čas je neúprosný a únava větší a větší. Zatím se mi ale daří na to nemyslet, takže se mi běží poměrně uvolněně. Z Hrádku běžím do Kamenného Újezdu, odkud už je to jen kousek do Rokycan. Tento úsek je poměrně krátký, takže si to docela užívám. Sem tam si přejdu do chůze, abych si odpočinul, ale v tomto úseku to není tak hrozný, abych odpočíval jako v předchozím úseku 😀 Už jsem na předměstí Rokycan, síly zatím jsou. Přebíhám lávku a šinu si to na náměstí. Přeběhnu jednu hlavní silnici a už vidím ,,cílovou“ rovinku, kde na konci vidím Radka, připraveného na další předávku. Posledních cca 800m se mi běží skvěle a mačkám ze sebe ještě poměrně dobré tempo, jelikož přihlížející publikum mě docela nakoplo. S časem kolem 50min předám na předposledním úseku. Už jen jediný a je to tam!!

5. úsek – A je to tu, grand finále! Posledních 10km z 50. Výběh z Rokycan, cíl v Ejpovicích. Únava nohou už je znatelná, sebemenší pohyb tělo bojkotuje, ale já se do toho cíle musím dostat. Poslední úsek bude nejspíš pro nás pro oba spíše psychický boj, nežli fyzický, ale jdeme do toho. Přebírám čip a pozvolným rozběhem se vydávám na svou poslední pouť. Z počátku mi hrozně vadí, že několikrát pobíhám okolo celých Rokycan a to mi motá hlavu, což mě štve. Zbytečné protahování tratě si myslím. Běžel jsem kolem stadionu, fotbaláku, pak parkem a teprve pak jsem se začínal vymotávat z města. Na 5km mám brutální psychickou krizi, ale díky stezce podél řeky se zase trochu srovnávám. Tělo už nemůže, to je jasný, ale teď už to nemůžu vzdát. Tempo už je fakt tragické ale šlapu, co to jde. Lámu 8km a v hlavě nemám už nic, než cíl. Do chůze se nechci snížit, ale hlava mě hodně přemlouvá. Naštěstí na trati potkám pár dalších sportovců, takže díky nim se udržím v klusu. A takhle to už dokopu do cíle, takže ve výsledku spokojenost 🙂 . Další úsek bych už hodně lámal, takže těch 50km bylo tentokrát tak akorát 🙂 .

5.úsek (Ondra) – A je to tady! Poslední úsek!!! Ještě než se na něj ale vydám, jdu si svlažit nožky do vodní nádrže Ejpovice. Kdybych měl víc času, ještě se vykoupu, ale času je málo, za 20min je tu Radek se svým finišem. Koupu se tedy jen do půl těla a užívám si ten krásný pocit, jak si nohy ulevují. Pochvíli se ale musím jít oblékat, jelikož se blíží pěkná přeháňka. Stíhám to tak akorát. Radek po chvíli dobíhá a je na něm vidět, že dneska už má dost a je rád, že to má za sebou. S tímto pocitem chci taky končit, takže beru čip a vydávám se na své poslední dobrodružství. Morálka mi ale vydrží cca 1km, kdy se mnou ještě jede auto s kameramanem a natáčí mě 😀 snažím se tedy nevypadat jako idiot a lemra, co tam chodí, tak se snažím i nějaký stylový běh. Ve finále pak běžím s daným kameramanem asi 500m 😀 takže jsem si i docela máknul. Útěchou mi může být, že po daném km už je zase stoupák, takže přecházím do chůze. Už není síla na to, abych se snažil to vyběhnout. Nechci už zbytečně plýtvat se silami, takže v klidu jdu. Tímto strašným (ne) tempem dojdu až do 2km, kde se ocitnu ve vesnici jménem Kyšice. Zde schytávám pěknou přeháňku, kdy do pár minut jsem úplně durch. To mi ale nevadí, naopak mě to hezky ochladilo a já si to užíval. Mezitím jsem se asi 1,5km motal po Kyšicích nahoru a dolů, abych nasbíral požadované metry a km 😀 . Po nekonečném kličkování se konečně dostávám za onu vesnici, kde vbíhám na čisté prostranství. Skoro by se dalo říci, že jsem někde uprostřed louky. Po své levé straně ale vidím les, který vím, že mě za chvíli bude čekat. Teď ale následuje poměrně pěkný úsek, kde se snažím ještě nějaké ty drahé vteřinky stáhnout, ale už ani z mírného kopečku mi to neběží a já musím opět střídat běh/chůzí. Tímto šnečím tempem se dostanu až pod daný les. Teď už mi jen zbývá to vzít lesem vzhůru nahoru. Přiznám se, že v tom lese jsem měl víc chuť jít na houby, než někam běžet 😀 ale závod je závod, že jo?! 😀 Je to škoda, že už jsem neměl sílu, protože daný úsek lesem byl nádherný!! Konečně úsek, který nebyl celý po betonu. Takový krásný trail. Prvních cca 600m bylo sice do kopce, ale jakmile jsem podběhl most pod silnicí, tak už jsem běžel cca 1km jen z kopce. Nádhernými stezkami lesem, které jsem si velmi užíval. Na cca 7,5km jsem přebíhal další lávku, která mě navedla na šotolinovou cestičku, která mě měla už odvést do vesnice, ze které bych měl finishovat. Zde už je to zase do mírného kopečku, takže střídám běh/chůzi. Po dalším kilometru už dobíhám na okraj civilizace. Vesnice Letkov je již na dohled! Doplazím se na okraj vesnice, abych se mohl plazit dalších cca 1,5km po bočních uličkách. Hrozné tyhle uličky a motání se po vesnici! Už abych to měl za sebou. Naštěstí se to na 10km láme a z konečného vrcholu už je to jen dolů z kopce do cíle. To už v dáli vidím bratra, jak mi jde naproti. Posledních 500m a jsem v cíli. Stále spolu běžíme bok po boku, cíl je blízko! Zahýbáme do naší poslední zatáčky a finishujeme posledních cca 200m spolu. Já už v tempu chodící mrtvoly, ale jak se říká – finish strong! Dávám do toho poslední zbytky sil a hurá, jsem v cíli! 😊 Máme to za sebou. Bylo to sice úmorné, ale ve finále to nebylo tak špatné. Až na ten třetí úsek, tak jsem si to docela užil. Závod to byl pěkný, ale teď už se musíme zase soustředit na další závod a tím je další půlmaraton – tentokrát v Ústí! Tak na viděnou tam…

https://www.facebook.com/runprahaplzen/videos/476585347735873/

Vaši Bratřijaksepatří.cz