Pražský půlmaraton Praha 2023

Ahoj sportovci,

tak se nám sezona pomalu rozbíhá a náš další závod je Runczech – Pražský půlmaraton 2023. Náš oblíbený závod v srdci Prahy. Závod, který čítá přes 11 500 závodníků. Závod, který se koná už 23. ročník. Závod, který všichni milují. Krásná, zábavná, a především pekelně rychlá, taková je trasa 1/2Maratonu Praha. A my budeme u toho! 😊

V den závodu jako vždy přicházíme do centra závodu pěšky, neboť je vše okolo centra zavřené a připravené na závod. To nám vlastně ani nevadí, neboť se alespoň trochu protáhneme a rozchodíme. Nepříjemný je jen studený protivítr (u vody klasika). Naštěstí jakmile se rozběhneme, vítr bude ta tam a nastoupí vedro, kdy se naše těla začnou vařit ve vlastní šťávě a my si budeme přát, abychom se mohli svléknout z kůže 😀

Před vchodem do arény uděláme ještě posledních pár fotek a už si to štrádujeme do úschovny, abychom měli čas se rozběhat a zahřát. Profil tratě nám na tomto půlmaratónu moc nevyhovuje, a tak se shodujeme, že poběžíme tak cca do času 1:40. Jakmile máme věci v úschovně, jdeme se rozběhat a zahřát, do startu zbývá 10 minut. Jakmile jsme ready, jdeme hledat Ondrův koridor D, odkud máme v plánu vybíhat.

Čas se nezadržitelně blíží a euforie pomalu stoupá. Napětí by se dalo krájet. A už je to tu, slyšíme námi velmi oblíbenou hymnu všech půlmaratónů – slavnou Vltavu. A je to tu, konečně se pouštíme do boje! Cca 3 minuty nám trvá, než proběhneme startovní páskou, ale to nám nevadí. Dále budu už popisovat jen významné události z jednotlivých kilometrů, přeci jen, není to naše záživné OCRko.

1km – Protínáme startovní pásku a vydáváme se směrem od Rudolfina po břehu Vltavy směrem k Palackému mostu. Trať je přeplněná závodníky, ale i fanoušky po obou stranách závodní tratě. Je těžké se dostat do tempa, protože ze všech stran nás obklopují závodníci a není tu tak příliš prostoru se rozeběhnout.

3km – Konečně se nám závodní pole začíná trhat a my se můžeme probíjet kupředu. Prozatím tempo 4:10/km, ale mně se to zdá strašně rychlé 😀 . Těsně před námi je vodič na 1:35, což by byl pěkný cíl, ale na mě je to prostě moc rychlé, tak zvolňuji.

5km – 20minut za námi a běží se nám zatím dobře, ale nohy už se začínají pomalinku připomínat, že to není moje tempo, že mám zvolnit.

8km – První úsek, kde téměř vždy přichází psychická krize. Dlouhá asfaltová rovinka od Anděla až k Lihovaru. Zde se nám nikdy neběží moc dobře, ale naštěstí je to teprve 7km a než se naděje, už jsme na konci Lihovaru, kde se otáčíme. Vlastně jsme to zvládli mnohem lépe, než jsme očekávali, takže jsme se sami dostatečně namotivovali na zbytek trati. Čas i tempo zatím docela dobré.

10km – První zlom, aneb 10km za námi. Moje nohy nějak nechtějí fungovat a ne a ne zrychlit. Tudíž držím své klasické výletnické tempíčko kolem 4:40 a zlobím se sám na sebe, že to prostě dneska nejde!!

13km – Už jsme proběhli opět Rudolfinum, minuli jsme davy lidí a už se dostáváme na běžecký okruh druhého břehu Vltavy směrem Libeň. Tuhle část opět moc nemusíme, protože jsou tu tři takové kopečky nahoru a dolů, a to celkem vyhazuje z tempa. Navíc fouká i studený protivítr, což je asi to nejhorší, co se může běžci při běhu stát – běžet s protivětrem. Navíc Libeň je věčně rozkopaná, takže terén také nic moc.

15km – Probíháme po nábřeží Kapitána Jaroše, podbíháme most dolů a zase nahoru a už se pomalu blížíme k poslední otáčce dnešního půlmaratónu. U Bubenského nábřeží zatáčíme doleva, pak doprava a už se nám před námi otvírá pohled na Libeňský most. Víme, že jsme kolem 15.km a do cíle už příliš nezbývá (i když někomu se to může zdát ještě dost daleko).

16-17km – Menší tempová krizička na mostě, kde nám začalo trochu foukat, takže tempo padá na 4:50. Naštěstí za mostem vede trať dolů z kopce, kde se opět chytám a tahám tempo zpět až na cca 4:30/km. Nohy se zatím drží, byť zuby nehty. Kupodivu si před naší dlouhou rovinkou posilňuji jedním pomerančem a jako bych našel část své ztracené síly. Nohy najednou začnou fungovat a nějakých 2-3000m se držím.

18-19km – Poslední můj nejneoblíbenější úsek, kdy probíháme dlouhým tmavým Těšnovským tunelem. Tady jako bych zavřel oči a zapomněl, že běžím. Přesto, že mi hodinky ukazovaly stále stejné tempo, já jsem si připadal, jako bych přešel do chůze. Hrozně divný pocit. Po vylezení z tunelu síla zase ta tam. Malinký kopeček a nohy už zase nepracovaly tak, jak bych chtěl. No nic, musím to už po těch blbých kostkách doklepat.

20-21km – Začínám ždímat poslední síly a urvávat poslední metry na dlažebních kostkách, než přeběhnu Čechův most. Odtud už vím, že jsem v cíli coby dup. Bohužel už nemám nějak moc chuť zrychlovat (hlavně ať už to mám dneska za sebou ☹ ), neboť jsem na čas stejnak neběžel, takže si v klídku dobíhám na Mánesův most odkud je to jen 500m do cíle.

Závěrečných 500m – Na Mánesově mostě už se kochám lidmi okolo a atmosférou. Sice úsměv někde na bodu mrazu, výraz polomrtvého běžce, ale stejně se snažím závěrečným sprintem doběhnout s nějakou důstojností po červeném koberci. Dobíhám s časem cca 1:42, což není úplně ideální čas, jaký jsem chtěl. Přeci jenom jsem to chtěl pod těch 1:40. Ale jak vím, Praha mi prostě nejde a nevyhovuje.

Poté už se v cíli příliš nezdržujeme, protože začínáme chladnout a dostavuje se zima. Bereme tedy občerstvení a pádíme do úschovny pro věci.

Závod je tedy za námi a já to beru spíše jako trénink, přípravu na další závody. Holt není každý den posvícení. Tak zase příští rok! 😊

A teď hurá na další závody….

Vaši bratřijaksepatří.cz