Excalibur race Helfštýn 2024

Ahoj všem,

Dnešní report bude takový rozlučkový, smutný ☹… Jedná se totiž o poslední závod série EXCALIBUR RACE, který dlooouhých 8 let vedl Kuba Exner. Skvělá rodinná atmosféra, skvělé překážky, prostředí, ceny. Co víc si přát. Absolutně TOP v rámci ČR!!! Bohužel, jedna éra končí, další začíná…

V pátek odpoledne se tedy vypravujeme na naši asi poslední výpravu na ER na Helfštýn. Naše oblíbená lokace, byť je to cesta daleká, tak stále ho máme v rádi. Naše čtvrtá cesta na místo, kde jsme byli doposud neporaženi, tudíž očekávání jsou veliká.

Cesta je jako vždy za trest, alespoň co se týče cesty tam. Cesta přes Brno je jako vždy ucpaná, takže se táhneme jako smrad. Doufáme, že stihneme start, jelikož začínáme nočním během na 3 km. Nakonec se nám to podaří a máme ještě pár minut na to, abychom se pokochali okolím a převlékli se do závodního. Do toho nám už padla slušná tma, mlha a začalo pršet. Luxusní podmínky na OCR! 😊

S 5 vteřinovou rezervou jsme již voláni na start 😀 , takže neztrácíme čas a rovnou čipujeme a startujeme. Jako první nás má potrápit Ježek v kleci, alias Pentagon. V dešti to nepříjemně klouže, ale pro nás to není tak těžké a brzy máme splněno.

Odbíháme do našeho dobře známého hradního příkopu, který je celý mokrý a docela o držku, neboť ho probíháme jako jedni z prvních. Nevadí, už jsme stejně celí mokří, takže pokračujeme dál. Dále nás čeká vyšplhání se z hradního příkopu, což za deště a blátě je jiná liga. Ale máme to!

Pokračujeme přes hradní most rovnou do podhradí, kde nás čeká nošení pytlů. Taková malá neplacená brigádička s tréninkem v jednom. Házíme si závaží na záda a upalujeme po obvodu zdi dokolečka dokola. Po asi 50 m okruhu se vracíme zpět do hradu na nádvoří, odkud nás to vede do hradu na schodiště. Mokré, kluzké, kovové schodiště, kde každá zatáčka je pomalu rozmáznutí se o zem. Naštěstí nás boty podržely a my můžeme pokračovat směrem vzhůru, kdy nás nějakou tu chvilku trápí schody.

Ani nevím, kolik jich bylo, ale po chvilce jsme se ocitli už nahoře, kde přebíháme hradby a pokračujeme zase směrem dolů na nádvoří. Hrad je hezky osvětlen, takže čelovky nejsou zatím moc třeba. Ale jakmile vybíháme zpět do deště, opět je zapínáme, protože tma už by se dala krájet. Za hustého mrholení je viditelnost tak 3 m před sebe, takže musíme dávat bacha, kam šlapeme, protože je terén skutečně nebezpečný – obzvláště pro kotníky. Navíc vybíháme z nádvoří hradu přímo podél venkovních hradeb, kde je terén nerovný a kluzký.

My ale nezpomalujeme a sprintujeme podél hradeb k další překážce, kterou je balanc. V tomto dešti dost nebezpečný balanc. Víme, jaké to bylo kdysi v Opatově na balancu… Nepodcenili jsme to a radši s rozvahou v klidu přešli. Bez handicapu, splněno! Super, chvátáme dál.

O kousíček dál nás zpomalí nošení kamenů, ale jelikož je to spíš kamínek než kámen, stále jsme schopni s ním běžet. Ač terén ve svahu není ideální, i tak zvládáme takový ten indiánský běh, stráň není ještě úplně prošlapaná. Vyšší tráva nás drží a my můžeme běžet. Po chviličce se zbavujeme našeho břemene a pokračujeme ze svahu dolů.

Blížíme se do lesíka pod hradem, kde nás čeká weaver. Taková oddychovka po tom sprintu, který jsme teď z toho kopce předváděli. Sice v tom mokru to není úplně jednoduché, ale s pevným úchopem to není takový problém. Naopak se po tom dobře plazí, takže to jde rychle. Dokončujeme a pokračujeme zatáčkou vpravo k další překážce.

Tou jsou kruhy a piny. Naším úkolem je se pomocí kruhů dostat přes piny. Tak činíme a bez větší námahy máme brzy hotovo. Začíná být větší a větší tma. To nás trošku znervózňuje, jelikož už tušíme, jaká bude další překážka. Od kruhů pelášíme lesíkem dolů k silnici, kterou přebíháme a koukáme na nejobávanější překážku těchto závodů – oštěp!

Celý ufunění přicházíme k oštěpu a jako první hází Radek. Já čekám a radši mu svítím na terč, ať ví, kam má házet. Naše taktika zafungovala, takže s přehledem hází pomalu čistý střed. Já na nic nečekám a stejnou taktikou pokračuji já. Házím ještě líp, takže oba 100% úspěšnost! Hell yeaaah!!!

Celí plní endorfinů pokračujeme k nedalekému kombu, které na nás už čeká. Na nic nečekáme a v souhře překážku zdoláváme. Jak přes kopírák.

Pokračujeme sprintem dál, což je taková menší rovinka, takže toho využíváme. Dobíháme k další překážce, kterou jsou lanové totemy. Tady nám stačí si pouze naskočit a zatopovat, takže otázka 3 vteřin. Máme hotovo a teď přichází ta neoblíbená část – kopec zpátky do arény.

Funíme jak parní lokomotivy, ale pomalu ale jistě se drápeme skoro po skále nahoru zpět do hradu. Ještě předtím nás ale zastaví lowrig. Jedna  z obávaných překážek, která může být velmi nevyzpytatelná. Přicházíme s respektem, ale i s vírou, že to prostě dáme! Nalézáme na lano, přehoupáváme se na kruh, z kruhu do pneu, a pak zase na lano a na kruh. Zvoníme na zvonek a máme hotovo! Dneska to bude za čisto!

Odbíháme poslední strání pod hrad, kde se vyškrábeme nahoru a bočními dveřmi vbíháme do nádvoří hradu. Zde nás čekají poslední 2 překážky. Pneuservis a kombo. To už je takové hraní si, obzvláště pneuservis. Přitáhneme si pneu, zhoupneme se, přehodíme nožky, zhoupneme se na další pneu a máme hotovo. Pak ještě krátký úsek ke kombu a hurá do cíle.

Kombo sice klouzalo, jak pršelo, ale také jsme ho zvládli! V cíli se rychle napijeme a jdeme se usušit a převléknout. Jsme celkem spokojeni s výkonem, protože jsme si zlepšili čas o minutu oproti minule

. Tudíž za první noční závod převládá spokojenost. Závod dobře odběhnutý, za čisto co se týče handicapů a s dobrým pocitem splněné mise! Po pár minutách se i dozvídáme, že jsme uhájili 1. místo s náskokem dobrých pár minut, což je na 3km trať docela dobré 😊…

A teď už si jdeme odpočinout, neboť náš čeká za pár hodin další závod, tentokrát ale ten delší, cca 12 km. O ten nám jde vždy primárně ze všeho nejvíc. Dobrouuuu 😊 …

Je ráno! Takové chmurné počasí, po večerním dešti, všude ranní opar, začíná být dusno. A nás jen děsí představa, že se musíme obléknout do včerejšího oblečení :-D, protože přeci nebudeme špinit další oblečením, když hned za chvíli budeme zase špinaví a mokří. Poměrně rychle se rozkoukáváme, jelikož čas se kvapem blíží. Rychle se nasoukáme do hadrů a jdeme se rozcvičit, abychom se zahřáli a zahnali ten studený pocit. Netrvá to dlouho a náš čas se chýlí ke startu!

Připravujeme se na startu a jako první nás opět čeká Pentagon alias Ježek v kleci. Rychle zvládáme a první část trasy pokračujeme jako v nočním závodě, akorát bez výběhu na hrad, což je trošku škoda, ale to nevadí. Přes náměstí pokračujeme rovnou k bráně, kde čipujeme Hollshot (aneb 500m sprint) a pokračujeme podél hradeb jako včera. Skrze balančku, nošení kamenů, až po poloviční weaver. Tam už se naše část trasy liší. Už neběžíme vpravo jako včera, ale dáváme se naší starou známou uličkou vlevo. Zde začíná náš sprint z kopce dolů. Uháníme jako splašení valaši, div se v té mokré trávě a blátě nezabijeme.

Tímto zběsilým tempem dobíháme k přelez pneu, což je taková oddychovka, kde neztrácíme mnoho času. Přelezeme ji a uháníme dál. Naše cesta míří dolů do sadů.

Sadem prosvištíme jako švédský Gripen, a v tu ránu jsme už dole na silnici, kde začíná naše vytrvalostní tempo k další překážce. Pasáž, kterou nemám moc rád, neboť je to rovina. Navíc v blátě a písku, takže se v tom neběží moc dobře.

Dobíháme k další sranda překážce, což jsou dvě klády u sebe, které se mají přelézt na druhou stranu. Spodem, vrchem, jakkoli bez doteku země. Já jdu horem, bratr spodem. Oba dokončujeme zhruba stejně. Poté následuje dlouhá běžecká pasáž podél vody.

Trošku si to zpestříme během v řece a zde nás udivuje, kolik lidí zde podvádělo a běželo pořád rovně dál a řece se vyhnulo. Obzvláště na tom krátkém závodě jsme si toho všimli. Jen jeden závodník se vrátil a běžel opravdu tak, jak měl. Za poctivost zaslouží pochvalu!!

Obíháme louku a už se opět blížíme k silnici, když tu nás náhle zastaví ještě jedna překážka – irská lavice. Uděláme ukázkový výmyk a pokračujeme přes silnici k rybníku, kde už víme, že se vykoupeme. Voda byla na první dojem studená, ale po pár vteřinách setrvání v ní nám to už nevadí. Za pomoci lana se rychle přitahujeme na druhou stranu. Po nějaké té minutě máme hotovo a snažíme se vydrápat bahnitou strání nahoru na cestičku. Nohy jsou trošku ztuhlé, po té vodě se ale není čemu divit. Snažíme se rozeběhnout, ale jde to ztuha! Po chvilce se nám to přeci jenom povede a my si to míříme nahoru pod lezeckou skálu. Tam už přecházíme v chůzi, jelikož začíná stoupání. Ufunění jako Orient Express se pomalu táhneme nahoru k cestě. Zde už vyklepáváme nohy a opět se rozebíháme.

Nejde to sice hned tak rychle, jak bychom si to představovali, ale alespoň něco. Dobíháme k další zatáčce, která nás opět strhává směrem vzhůru, takže náš běh vystřídáme za indiánskou chůzí/během. Zde se trasa trošku liší, porovnáme-li to s posledními ročníky. Normálně bychom běželi rovně přes cestu do lesa, kde následovalo tahání břemene, ale to tu dneska vůbec není. Jaká škoda…

Takže pokračujeme pořád nahoru přes padlé stromy a větve. Pravé OCR! Tato cesta nás dopraví k další překážce, kterou je slackline. Další pohodová překážka. Položíme se a přesoukáme se na konec. Odbíháme dál, ale ne moc daleko, protože po chvilce vidíme ono již zmiňované tahání pneu. Vytáhneme každý svůj balík pneu a pak následuje naše oblíbená běžecká pasáž směrem k hradu. Po asfaltce si to šineme jak splašení koně a snažíme se vymáčknout, co se dá.

Zde naháníme ztracené minutky zpět, které jsme ztratili trmácením se vzhůru do kopce. Dobíháme skoro až na konec silnice, kde těsně před koncem odbočujeme zpět k občerstvovačce, od které už tušíme, jak to bude dál. Moc dlouho se tu nezdržujeme. Chrstneme do sebe rychle 1-2 loky vody a pokračujeme dál, k další překážce. A tou jsou piny s kruhy.

Dneska už je to jednodušší, protože už je to sušší, takže to jde i rychleji. Oba máme splněno! Takže nás čeká předposlední stoupání. Po kruzích nás čeká výběh na kopeček naproti hradu. Tady mi to nějak moc nechutná, tak se táhnu jako smrad 😀

S vypětím sil mám kopeček za sebou a blížím se k další překážce, kterou je balanc. Taková nejistá překážka. Naštěstí s přehledem dávám. A pokračujeme dál. Opět nahazujeme svištící tempo. A tímto tempem už opět upalujeme dolů k další překážce, kterou jsou kulatiny. Naskakujeme a přelézáme, hotovo! Pokračujeme v krasojízdě. Teď už je to čistě běžecká pasáž, což nás trošku mrzí, protože probíháme místy, kde bývaly dřív další překážky, jako třeba nošení klády, šplh apod. Takže tentokrát prosvištíme celým lesem až k příjezdové silnici, kde víme, že nás jako první čeká oštěp. Házím jako druhý, protože čekám, že to bratr dá a já se mezitím vydechnu. Bratr dal, tak teď já! Dávám s přehledem opět čistý střed, takže můžeme pokračovat hned na další překážku – kombo.

Naskakujeme na překážku společně a synchronně jí zdoláváme a hned odbíháme k dalším překážkám, jelikož jich je tu pod hradem požehnaně. Následují desky s madly, které musíme vyndávat a zandávat do výřezů. Příjemná překážka a zpestření. Následuje přelézání spodem po kulatinách a zakončujeme to totemy. Vše čistě. Po sérii těchto překážek už pokračujeme posledním stoupáním. Míříme si to rovnou k hradu. Cestou, kterou jsme v minulosti běhali dolů, teď šlapeme vzhůru. Před hradem nás čeká ještě jedna z těžších překážek. A tou je lowrig. Začínáme klasicky na prohnutém laně, poté jdeme přes lano na kruh, do pneumatiky, a opět na lano, kruh a zvonek. Oba zvoníme, máme splněno. Teď už tušíme, že to dneska dopadne na 100 %!!! 😊

Odbíháme od překážky do nedaleké stráně a tou si to míříme k blízkému hradu. Cíl už je skoro na dohled. Vydrápeme se ze stráně do podhradí, kde procházíme tajnými dveřmi a vylézáme přímo pod jevištěm uprostřed nádvoří hradu. Tam na nás čeká pneuservis, což je taková sranda překážka. Zhoupneme se na pneu na druhou jako Tarzan a pak ještě jedna poslední a hotovo. Pak už jen odbíháme k mírnému kopečku, kde stojí poslední překážka, naše klasické kombo. Naskakujeme, sjedeme kulatinu, podlezeme kulatinu, přitáhneme se lanem a sjedeme poslední kulatinu. Pak už jen přelezeme síť a jsme v cíli! S dobrým pocitem čipujeme a máme splněno! Občerstvíme se a jdeme se umýt. Přeci jenom nás za pár hodin čeká 3. závod, tentokrát ten kratší.

Po asi 3 h odpočinku musíme probrat naše ztuhlé nožičky a jít se opět rozcvičovat. Psychicky se připravujeme na naší dnešní poslední etapu. Poslední závod pod taktovou Kuby Exnera aká Excaliber race se blíží! ☹ …

Naposledy se oblékáme do našich špinavých, mokrých hadrů 😀 a jdeme na start. Start už je opět stejný, takže začínáme jako na dlouhém. Teď už ale víme, že naše trasa bude bez posledního výběhu na kopeček za kruhy, takže poslední zbytky sil dáváme do běhu z kopce, jelikož víme, že nikde jinde už ten čas moc nenaženeme, neb sil ubývá 😀

Dole u vody už se taky táhnu jak smrad, protože už mi to neběží, a morál je taky slabý. Nějakým záhadným způsobem to ale překonám a než bych řekl švec, už se zase drápu nahoru na hrad. Pod hradem si ještě odbudeme náš oblíbený oštěp, který byl naposledy trošku zajímavější, jelikož to měl Radek jen tak tak, ale naštěstí splnil. Já potvrdil házecí formu 😀 a hodil po třetí stejný střed. Jak kdybych hodil oštěp 3x na stejné místo. No co, musím se pochválit :-D. No a pak už to byla stejná cesta až do cíle.

Tam jsme si konečně naposledy vydechli a čekali na vyhlášení. Všechny 3 závody úspěšně za námi, máme tedy důvod k radosti. Na vyhlášení jsme potvrdili formu, když jsme si na každém závodě zlepšili časy oproti minulým létům. Zní to skoro neuvěřitelně, ale ač vždy mám pocit, že tam umírám, tak nějakým záhadným způsobem to dopadne ještě líp, než tomu bylo posledně 😀 !! Takže potvrzení 3x 1. místo je takové naše malinké zadostiučinění pro nás samotné! Hell yeaaaaah 😊

Dokázali jsme tu zůstat 4 roky neporaženi, ovládli jsme zde každý závod, který jsme tu běželi. Myslím, že máme splněno a s klidným svědomím můžeme jet domů odpočívat.

Závěrem bychom chtěli MOC PODĚKOVAT KUBOVI EXNEROVI za to, co pro náš sport a komunitu udělal!!! Určitě mu to nezapomeneme a doufáme, že se ještě někdy uvidíme a přejeme hodně štěstí do dalších aktivit. Byla radost účastnit se závodů ER, kdy každá trať a závod měl své kouzlo. Budeme na to rádi vzpomínat! Ještě jednou děkujeme, KUBO!!!!!! 😊

P.S – Btw uvidíme, co se starou ER sérií udělají noví organizátoři…

Vaši Bratřijaksepatři.cz